Už o něm nějakou dobu mluvím. Pho mi leze už i ušima. Ale víte jak, když chcete něco dělat pořádně, tak to potřebuje svůj čas. Takže i tento článek je pěkně tažený jako správný vývar. Stále mu něco chybělo a […]
Ti dva jsou spolu tak dlouho, že by na spočítání jedna ruka nestačila, milují jídlo a sebe navzájem. Neumím si je představit jinak než spolu, jinak je neznám, ona vaří a peče a jmenuje se …
Na jednoduchý princip festivalu improvizovaných pop-up restaurací přišla skupinka milovníků jídla ve Finsku. Až do minulého roku vše probíhalo tak, že čtyřikrát do roka v předem daný den (obvykle na konci měsíců únor, květen, srpen …
Vyhlížím z pohodlného křesla směrem k oknu, zasněně koukám a přemýšlím, jak báječné chvíle v posledních dnech mám. Vše je umocněno šálkem horké čokolády a venkovní chumelenicí. Moc bych vám všem přála, ať jsou vaše …
Zbožňuji vánoční čas, v troubě mám první várku vanilkových rohlíčků, na stole horký punč a počítač. Co víc si přát? Usedám do svého žlutého ušáku. Chci se s vámi podělit o pár tipů na chutné …
Když jedu do Poruby, říkám tomu výlet. Dostanu se tam jednou za čas. A tak ten mi ten punc výletu neodpáře nikdo. Ani ten, kdo tam jezdívá každý den domů a pro koho je tahle …
V neděli 13.11. jsme do nového dne vykročili pravou nohou. Chápejte, ta pravá noha byla pro jistotu. Nejsme sice přehnaně pověrčiví, ale tušili jsme, že by se nám to mohlo během dne nejednou hodit. Ten den byl …
Celý příběh se začal odehrávat jednoho sychravého dne v autě mojí kamarádky, která mimochodem velmi dobře vaří a pracuje na projektu Boule za ušima. Jedeme spolu na workshop komunikace na sociálních sítích, protože obě chceme …
Brunch je výraz přejatý z angličtiny a vznikl spojením slov breakfast (snídaně) a lunch (oběd). Nejedná se tedy o nic jiného než pozdní snídani, a to především o víkendu. Kvůli obavám z hladu si prostě …
Festival Restaurant Day vznikl v roce 2011 v Helsinkách, odkud se živelně rozšířil do celého světa. Koná se čtyřikrát do roka, vždy v přesně dané dny. Aktuálně o pět let později se zapojuje přes sedmdesát …
Gastronautka chtěla být celé dětství kosmonautem. Jen si prostě našla kluka, začala mu z lásky vařit, protože láska prochází žaludkem. Později se s tím klukem rozešli, ale ona už u sporáku zůstala zaseklá. A tak vaří a vaří tam za sedmero těžebními věžemi až dodnes. Když zrovna nevaří, organizuje gastro akce v Ostravě nebo obráží podniky a píše, jak se jí tam líbilo a jak jí chutnalo.
