Když jedu do Poruby, říkám tomu výlet. Dostanu se tam jednou za čas. A tak ten mi ten punc výletu neodpáře nikdo. Ani ten, kdo tam jezdívá každý den domů a pro koho je tahle cesta vlastně každodenní rutinou. A k pořádnému výletu patří také pořádné jídlo. Na tom se snad shodneme!
Jednoho slunečného dne jsem tedy vyrazila s mojí fenkou na Myslivnu. Porubský lesopark je krásné místo, kde se můžete klidně procházet i bez psa. Když vám stejně jako mě na procházce vyhládne, můžete to cestou zpět vzít přes AlterNativu Café, která za to rozhodně stojí. Celoročně vám tu s láskou připraví šálek lahodné výběrové kávy a je jen na vás jestli si ji necháte extrahovat alternativně nebo po italsku klasicky. Obě verze mají šmrnc a kvalitní zrno poznáte už při prvním doušku.
Za barem a v kuchyni se tu střídají milé tváře, které si rozhodně uvědomují staré dobré pořekadlo „náš zákazník, náš pán“. O to víc si tu chvíli vychutnáte. S milým baristou a domácím koláčem je ten svět o kousek veselejší. Nabídku kavárna pravidelně obměňuje, a tak si na podzim smlsnete třeba na dýňovém másle, v pochmurné zimě vám energii do žil vrátí zvěřinová paštika a v létě vás osvěží domácí limonáda nebo sezónní ovocný koláč. Celoročně tu skvěle umí vajíčka na různé způsoby.
Mojí průvodkyní světem AlterNativy byla Radka, která si našla pár chvil na společné povídání. Nejdřív mi na stole přistála pořádná sklenice okurkové limonády a tartaletka s vanilkovým krémem a lesním ovocem, a pak se přidala i Radka. Na svém blogu Madeinles o sobě tvrdí, že je nekonečný snílek, co se pořád někde toulá, věří v lesní skřítky, poctivost a hlavně dobré lidi. Miluje přírodu, věci, které jsou „handmade“ a je notorický hltač příběhů i dobrého jídla.
Mezi každým soustem jsem se ptala a hltala nejen ty AlterNativní dobroty, ale i Radčin příběh.
Jaké je tvé nejoblíbenější jídlo? „Těžká otázka. Vlastně na ni asi neznám odpověď. Miluju každé dobré jídlo a vybrat si jen jedno, to je pro mě pomalu Sofiina volba. Asi nejraději jím něco, co jsem ještě nikdy nejedla. Ale kdybych měla přece jen něco jmenovat, tak nejoblíbenější by mohlo být nějaké jídlo z dětství. Tam pro mě hraje velkou roli krom chuti i dávka nostalgie. Třeba rajská s bramborem a vajíčkem. Komu to řeknu, tak kroutí hlavou 🙂 Ale v naší rodině se takhle prostě vždycky jedla a já i mí bráchové jí v téhle šílené kombinaci naprosto milujeme. Jinak mám hrozně ráda třeba lososa. Toho můžu jíst zkrátka pořád a na všechny způsoby. Když mi doneseš lososa, vždycky mi uděláš radost.“
Co nejraději vaříš? „Napadá mě stejná odpověď.:) Nejraději vařím něco, co jsem ještě nikdy nevařila. A co vařím nejčastěji? Asi klasickou českou kuchyni, Asii a rychlovky alá co dům dal. Takové to normální každodenní vaření aneb těstoviny na milion způsobů.“
Co nejraději pečeš? „Vlastně mnohem raději vařím. Ale to pečení je větší klídek a pohoda. Ať tvá otázka nezůstane bez odpovědi, jsou to cheescakoidní velké dorty.“
Kdy jsme se potkaly poprvé? „Na listopadovém Restaurant Day před dvěma lety. Byl to jeden z prvních ročníků. Restaurant Day ještě nebyl moc známý a bylo to celé takové fajn rodinné. O Restaurant Day jsem se dozvěděla úplnou náhodou. Když jsem ještě dělala účetnictví, začala jsem z tvořivého přetlaku psát blog. Jen tak o tom, co mě zrovna napadlo. Neměl a vlastně doteď nemá žádný koncept. Nebo ho spíš stále marně hledám.:D Jednou jsem na blog napsala recenzi o nové kuchařce Snídaně u Florentýny. Autorka kuchařky Florentýna můj článek na internetu našla, ozvala se mi a začaly jsme si psát. Svěřila jsem se jí, že přemýšlím od své práce zdrhnout k jídlu a ona mě v mém nápadu podpořila. Doporučila mi na rozjezd, poohlídnout se, zda se někde v mém okolí nekoná Restaurant Day. No a on se zrovna konal.:)“
Teď si začínám vzpomínat, v Hubu si vystupovala s improvizovanou restaurací Radka Madeinles, o tři měsíce později už jsi přijela s Dej si doRtu. Jak vzniklo Dej si doRtu? „Měla jsem potřebu svoje kuchařské aktivity odloučit od blogování. Navíc mám moc ráda české názvy a slovní hříčky.“
Obdivuji tvůj krok do neznáma. Z účetní ses rozhodla vstoupit do gastrosféry. Jak se to stalo? Proč si přestala chodit do kanceláře a začala jsi dělat dorty. „Nebylo to ze dne na den. To rozhodnutí ve mně zrálo hodně dlouhou dobu. Ke konci už to byla pomalu otázka života a smrti.:) Už v posledních ročnících na VŠ jsem začala pociťovat, že ta ekonomka fakt nebyla dobrá volba. Čím dál míň jsem si uměla představit, že se tím, co studuju, budu nakonec i živit. Když jsem dostudovala, říkala jsem si, že to teda alespoň zkusím. Začala jsem pracovat v jedné IT firmě jako asistenka a skončila u vedení celého účetnictví společnosti. Čím víc se toho na mě začalo nabalovat, tím víc mě to ubíjelo. Dělala jsem práci, která mě nebavila, ale protože to byla moc fajn firma, snažila jsem se to vydržet. Pak mi ale došlo, že to prostě nezvládnu. Nejsem stvořená pro čísla. Potřebuju tvořit. Šla jsem si do kuchyně vyloženě vyčistit hlavu. Co bude dál, je stále ve hvězdách. Ráda zkouším nové věci a tak se do budoucna nebráním skoro ničemu. Jedno už vím ale jistě. Život je příliš krátký na to, abychom v něm dělali práci, která nás nebaví.“
Jak Radčin příběh pokračuje dál, můžete osobně zjistit v AlterNativě nebo si ji užívat její blogovací šílení.
