Ti dva jsou spolu tak dlouho, že by na spočítání jedna ruka nestačila, milují jídlo a sebe navzájem. Neumím si je představit jinak než spolu, jinak je neznám, ona vaří a peče a jmenuje se Katka, on to všechno fotí a jí a jmenuje se Pavel. S trochou představivosti by mohli špásovat, že přísloví „láska prochází žaludkem“ vlastně vzniklo u nich doma a společně s každou krabičkou sladkého dortíku, makronky nebo jiné zakázky se šířilo dál mezi lidi.
Posláním Katčiného blogu je inspirovat ostatní k vaření a pečení: „Bavte se v kuchyni stejně jako já a nechte se třeba některým z mých receptu inspirovat.“ Posláním Pečworku je z vašeho rodinného, přátelského nebo firemního setkání udělat párty. Jak jinak než s pomocí pořádně vymazleného dortu. Katka totiž hlásá slova francouzské kuchařky Julie Child, která řekla: „A party without cake is just a meeting!“
Když jsem si s Katkou a Pavlem užívala společnou chvíli u kafe a čaje, dozvěděla jsem se, že jejich život je tak sladký, že už na něco sladkého moc chuť nemají, ale když je přece jen mlsná dožene, vystopovat je můžete ve Sladkých časech, kde prý mají nejlepší marokánky. Cheescake ani makronka pro Kačku moc nejsou, pochutná si spíš na klasice a Schwardswaldský dort s višněmi nikdy neodmítne. Pavel zase od dětství, kdy se ho přejedl, nemá rád jablečný štrúdl. Oba se mohou utlouct po čemkoli s mákem.
Není čas lelkovat. Najděte jen vhodnou příležitost k oslavě a Pečwork vám zaručeně dle domluvy dopraví krabičku, v které najdete:
- Kousek, z kterého vás bude zrak přecházet. Katka si dává vskutku záležet na tom, aby vše z její dílny dobře vypadalo. Sama říká, že přece jíme i očima.
- Kvalitní suroviny. Nelze se spoléhat jen na krásný kabátek. Dřív nebo později vás totiž mnohem víc zajímá, co je uvnitř. A u dortů a sladkostí je to spíš dřív než později. Bez kvalitních surovin dokonalé chuti nikdy nedocílíte.
- Moderně pojatou klasiku. „Třeba dneska budu dělat perník, ale ozdobím ho mascarpone, klasiku ráda kloubím s moderním.“
- Něco navíc. Když jsem si od Kačky objednala makronky na Vánoce, našla jsem v oné krabičce mimo jiné kartičku s přáním krásných Vánoc a jehličnatou větvičku. Je to gesto, které má podle mě nevyčíslitelnou hodnotu.
A na závěr moje obvyklé otázky na oba. Jaké je vaše nejoblíbenější jídlo?
P: Nejraději mám pořádný flák masa. Stařený steak, hodně dobrý a stařený steak. Tohle jídlo si ale nedopřávám tak často. Jinak jsem už od střední školy ulítlý na Japonsko, takže nikdy nepohrdnu talířem sushi. Mrzí mě, že tady v Ostravě nemáme running sushi. Jednou jsme v Praze v takovém bistru byli, snědl jsem asi šedesát kousků a bylo mi dobře.
K: Moje nejoblíbenější jídlo je kupodivu pizza.
Fajn, tak to mě hned z poslání Gastronautky zajímá, kam si v Ostravě nejraději zajdeš na pizzu?
K: V Ostravě je to rozhodně Pizza Corleone, nebo nám chutná v Coloseu. Ale musím vám dát taky tip na nejlepší pizzu v Praze, tam milujeme Pizzu U staré pece, patří pod koncern Einstein a je neskutečná. Pizza s barbecue omáčkou je jedinčná. Jejich tenké těsto, hodně náplně, v lokále různí performeři pro zábavu, vidíš přímo pod ruce kuchařům. To všechno má své kouzlo.
A jaké jídlo nejraději připravuješ?
K: Hovězí líčka. Poprvé jsem je ochutnala právě v Coloseu, a pak když byla doma vyjímečná chvíle, dala jsem se do vaření na vlastní pěst. Pokud můžeme dát tip, kam pro dobré maso, pak je to rozhodně U Stračeny ve Svinově.
P: Jééé to je hezké. Čaj nebo kafe. Ale vlastně je to tak, že do vaření Katce nefušuji.
A pokud Pavlovi stále chutná a Kačku stále baví péct, bude takhle sladká pohádka dál kvést tam v daleké Orlové.
