Máme za sebou parádní výlet prošpikovaný nejedním gastrozážitkem, o který vás nemůžeme připravit. Do země koláčů jsme se vypravili na otočku a na dvě noci přes víkend. Cílem bylo na chvíli vyjet za město, zaposlouchat se do zpěvu ptáků, projít se po lukách místo po městě a samozřejmě si smlsnout i na nějaké té dobrotě.
Bydleli jsme v rodinném penzionu Rothschildův dvůr, kde o nás bylo královsky postaráno, paní domácí si zakládá na tom, aby snídaňový stůl prostřela především ze surovin od lokálních dodavatelů. Odzkoušeno tedy máme kozí a kravské sýry z Halfarovic farmy a uzeniny od Maxmiliána Ritzky z Řeznictví MAX. Jako většina sýrů, mají i ty kozí svou sezónu. Ideálním obdobím je pro ně pozdní jaro a léto, takže pokud toužíte po dobrém kozím kousku ve vaší ledničce, je právě teď čas na vyjížďku na zmíněnou farmu.
Když někdo dělá věci s láskou a zápalem, ve výsledku to jde vždy poznat. A tak bych světa kraj nešla jen za koláče, ale taky za slaninku pana Maxe nebo kousek kozího sýra od Halfarů. Pokud se za nimi budete chtít vypravit, pak si prosím dobře nastudujte otevírací dobu jejich krámků a farem, na vesnici to holt mají hozeno trochu jinak. Vstávají se slepicemi a zavírají v době, kdy se já dostanu k odpolední kávě.
To, na co jsem se těšila nejvíc, jsme nakonec nestihli. I přesto s vámi s čistým svědomím mohu sdílet poznatek, který není a nebude už nikdy ničím ohrožen. Za svůj život jsem ochutnala na tisíc koláčů. Dost k tomu přidala třeba bráchova svatba, kde jsem jich zvládla sníst v průběhu celého dne na šest desítek (ale pozor tam u nás dole na Moravě se dělají koláčky skoro jako hlavičky od špendlíků, takže jeden váš je rovný tak čtyřem našim). Zde je výsledek dlouhodobé degustační práce: 1) Nejlepší koláče umí moje máma. 2) Na paty jí šlape moje báby. 3) V těsném závěsu jsou koláče z Bolatic. A bramborovou medaili si odnáší 4) ty z Píště.
Druhý den jsme sedli na kola a vypravili se na doporučení do hospůdky a minipivovaru U Komárků v nedalekém Rohově. Mají tu speciality pečené v peci na bukovém dřevě. Nás uchvátilo speciálně vepřové kolínko. Já si ke koleni dala na prohřátí čaj, ale druhá půlka výpravy ochutnala místní pivo. Pivo Rohan tu vaří tradičním způsobem, klasickou dvourmutovou technologií a výhradně z českých surovin. Když budete chtít zajít na točené pívo a pečené koleno, pak doporučuji rezervovat nejen místo k sezení, ale možná i to koleno. Na nás v pravé poledne vyšlo úplnou náhodou poslední. Brzy jsme pochopili proč, když se dveře netrhly a lidé po různu pro svá objednaná kolena chodili jeden za druhým. Tohle místo je široko daleko vyhlášené.
Neděle patřila už jen válení na trávě a Pstruží farmě Bělá, ta je spolu s hájenkou „U Chmelíka“ oblíbeným výletním místem, kde si uprostřed lesů můžete odpočinout a vychutnat čerstvě upečenou rybí pochoutku. Je neuvěřitelné, co všechno dokáže máslo a kmín, když to s nimi umíte. Rybka je prostě dokonalá, asi její život v pramenité vodě není jen marketingový kec a fakt to na ně má vliv. Sezónu zahajují v dubnu, končí s prvním spadaným listím a stylově zvěřinovými hody, ale třeba na Vánoce pořádají také vánoční výlov. Letos mám už teď jasno, na štědrovečerní tabuli bude Chmelíkovic pstruh.
Chutným výletům zdar. 🙂
