Taky někdy cestujete s jedinou vidinou, že se dobře nadlábnete? Láká vás víc Eifellovka nebo francouzská bageta, croissant či quiche? Já tedy zásadně cestuji za jídlem, až v druhé řadě a s plným břichem jsem ochotná obcházet pamětihodnosti. Stejně tak tomu bylo, když jsme vyrazili do Maroka. Úplně první impuls mi dala kamarádka, která sem tam rozjímala o jakémsi zázračném hrnci, v nemž si můžete připravit skvělé jídlo. Dlouho jsem si název toho hrnce nemohla zapamatovat, ale zemi odkud pocházel, jsem si uložila nejen do své paměti, ale také na svůj cestovatelský wishlist.
Pomalu tomu bude půl roku, co jsme se vrátili. A teď na konci zimy na tu cestu moc ráda vzpomínám. Stejně tak vím o pár kamarádech, kteří každým dnem do Maroka vyráží. Takže nechť tyto řádky poslouží všem, kteří se do Maroka chystají. Nebo taky všem, co je jim už na konci zimy zima a potřebují se zahřát. A v neposlední řadě všem, kteří rádi čtou o jídle.
Vše začalo v jednom ze čtyř královských měst Maroka, tedy v Marakéši, kde jsme trávili v součtu asi čtyři dny. Ještě než vám vyhládne, je třeba zavítat na hlavní náměstí, a tam si dát čerstvě vymačkaný pomerančový džus. Stojí asi patnáct korun a chutná parádně, pomeranče tu zrají na slunci do posledního dne, takže jsou opravdu sladké. Na náměstí Djemaa El Fna takových stánků najdete třeba kolem padesáti, kvalita šťáv se víceméně nemění a ceny jsou taky stejné. Mým cílem bylo pokaždé ochutnat jinde a podpořit tak každého trhovce jednotlivě. Pánové se na vás zpoza svých mechanických odšťavňovačů budou smát a lákat vás. Myslím, že tohle si prostě nemůžete nechat ujít.
Taky už vám kručí v břiše? Tak jdeme na to.
Earth Café (2 Derb Zouk, $, vegetariánská nabídka)
V nabídce tu mají sotva deset jídel, což jsem rozhodně uvítala, alespoň máte brzy vybráno. My jsme si dali vegetariánské jarní závitky a pak taky teplý salát. Ingredience na obě jídla byly víceméně stejné, a to špenát, dýně, kozí sýr, sezamový dresing a zase dýně. O to víc si vážím, že ve výsledku byla chuť v celku rozmanitá a díky koření a malým fičůrám místního kuchaře chutnala rozdílně. Restaurace je vskutku maličkatá, ale vegetariánské kulinářské ambice tu mají velké. Takovou kombinaci mám nejraději.
Amal Centre (Rues Allal ben ahmad & Ibn Sina, $$, jídlo s příběhem)
Je na čase, vrátit se k tomu zázračnému hrnci. Tažín je pokrm připravený v jednom pro Maroko typickém hrnci zvaném právě tažín, který má poklici vysokého kónického tvaru. Ta zajistí stékání odpařující se tekutiny zpět. Ve své podstatě jde o dlouhé pomalé dušení, kdy se v pokrmu zachovává co nejvíce lahodné šťávy.
Jsme třetí den v Maroku a tažín už nemůžeme ani vidět. Na trhu je většinou tažín hodně rozbředlý, kuskus v něm je spíš kaše a stále stejná zelenina nikdy neměla moc dobrou chuť. Ano, ano, začínám si myslet, že Maroko není meka koření. Nicméně, pokud jsem jela do Maroka kvůli tažínu, pak to byl tažín v Amal Centre. Tato přátelská restaurace není jen místem, kde se dobře nadlábnete, ale má navíc jisté poslání. Chce proměnit postavení žen v tamní společnosti. Pro své svěřenkyně pořádají vzdělávací literární večery, kurzy managamentu, pohostinství nebo účetnictví. Většina marockých žen totiž nemá možnost studovat. Mezi holkama a Amal Centrem pak funguje výměnný obchod. Mi tě něco naučíme a ty nám pomůžeš uvařit oběd. A ten oběd (nebo snídani, večeři či sváču) si vy máte možnost dát k snědku. Podpoříte tak činnost tohoto centra. Podle mě je to parádní.
Bazaar Cafe (Rue Sidi El Yamani 24, $$, od všeho trochu)
Tato restaurace v centru nás ani neurazila, ani nenadchla. Když jdu na jídlo v Čechách a konstatuji, že ono jídlo umím doma udělat lépe, je zle. Tak třeba tady měli marockou hariru uspokojivou, ale já ji dělám lépe. Nejvíc jsme si tu pochutnali na talíři tapas, což byly placky a marocký chleba s různými namatlánkami (humus, olivová tapenáda, pomazánka ze sušených rajčat).
Někdy je těžké, najít v Maroku dobrou restauraci, a tak pokud budete bloudit po centru Marakéše, bez ostychu sem zavítejte. Stejně tak jsme to udělali i my. Poslední den před cestou na letiště jsme se sem vrátili a výrazně víc jsme si pochutnali na poledním menu. Na seznam chutných tažínů jsme přidali další zážitek. Poslední den výletu jsem poprvé v Maroku ochutnala nerozvařený a ochucený kuskus v tažínu.
Zážitků máme více než dost, a tak slibuji pokračování. Čekání na další článek můžete vyplnit třeba koupí letenky do Maroka nebo poslechem dobré muziky. Závěrem mě totiž ještě napadlo, přidat zajímavý odkaz. Tak pro pořádek a větší rozhled. Ta kamarádka, co mě namotivovala k výletu do Maroka je skvělá saxofonistka a moc si vážím každé chvíle s ní. Hraje v tuctu formacích, ale tažín jí zásadně na zkouškách FORMY. Ještě je neznáte? Doporučuji k poslechu i koukání. A budete zase o fous pyšnější na to, co z Ostravy vzešlo.
